Název mapy

Název mapy je nejdůležitější písmenný prvek na mapě, který obsahuje věcné, prostorové a časové určení mapovaného jevu. Zpravidla se umisťuje k hornímu okraji mapy a píše se dostatečně velkým a čitelným písmem. Jde o základní kompoziční prvek a neměl by tak na většině map chybět. Z popsaných pravidel se mohou více či méně vymykat mapové portály, ale také atlasy.

 

Zásady sestavení názvu mapy

Téma mapy, které kartograf zpracovává, musí být jasně, stručně a výstižně obsaženo v názvu. Proto musí obsáhnout vymezení věcné (míra nezaměstnanosti), prostorové (v Libereckém kraji) a časové (v roce 2018). U jevů, které nejsou v čase významně proměnlivé, není třeba uvádět časové určení – typicky jde o fyzickogeografická témata, jako například nadmořská výška, půdní typy apod.

V názvu se nepoužívá slovo „mapa“, jelikož je od pohledu zřejmé, že se o mapu jedná. Šlo by tak o zbytečnou, redundantní informaci, kterých se v názvu snažíme kvůli zachování stručnosti vyvarovat.

Název by měl být čitelný jako jediný textový prvek z větší vzdálenosti. Proto bychom měli volit jednoduchý bezpatkový font, například Arial. Serifový (patkový) typ písma může právě při četbě z dálky činit problémy. Dále by měl být ideálně napsán kapitálkami, v angličtině označované jako smallcaps (příklad: Aᴀ Bʙ Cᴄ Mɪᴄʜᴀᴇʟ), popřípadě verzálkami (příklad: AA BB CC MICHAEL).

Pokud by byl název příliš dlouhý, je vhodné ho rozdělit na titul a podtitul. Titul obsahuje věcné vymezení, někdy i vymezení prostorové. Podtitul pak nejčastěji časové nebo také prostorové vymezení, píše se pod titul a je oproti němu vyveden malými písmeny menší velikosti.

Z výše uvedených skutečností shrneme ve stručnosti základní kartografické zásady při tvorbě názvu:

  • obsahuje věcné, prostorové a časové určení (-> existují výjimky, viz výše)
  • neobsahuje slovo „mapa“, stručnost
  • bezpatkové, dostatečně velké písmo
  • psán kapitálkami (smallcaps)
  • pokud je příliš dlouhý, rozdělíme ho na titul a podtitul (-> malá písmena, menší písmo)