Světový oceán

Světový oceán je všechna voda soustředěná v oceánech a mořích, zabírá zhruba ¾ zemského povrchu. Jde o otevřený dynamický systém, v kterém neustále probíhá výměna látek a energie, a to v něm samém, ale i mezi ním a ostatními geosférami. Tato výměna se realizuje formou celkových globálních oběhů, na kterých se zúčastňuje tepelná energie, zemská přitažlivost, vláha, různé soli a plyny.

Díky vysoké tepelné kapacitě vody světového oceánu jde o obrovský akumulátor a regulátor tepla. Má prvořadou úlohu v oběhu srážek a plynů, především pak kyslíku a CO2.

Pohyby vody světového oceánu

Voda v oceánu je v neustálém pohybu, a to ať už díky působení větru, rozdílů v teplotě a salinitě vody, vyrovnávání vody v některých oblastech či slapových jevů a dalších. Pohyb vody lze rozdělit takto:

  • vlnění vody = pohyb vodních částic po uzavřených drahách
  • proudění vody, mořské proudy a slapové jevy = pohyb vodních částic ve vertikálním či horizontálním směru

Obzvlášť důležité z hlediska pohybu vody jsou povrchové proudy, které společně s vertikálními a hlubinnými vytváří všeobecnou cirkulaci vod světového oceánu.

Ta mimo jiné například způsobuje výměnu vody ve světovém oceánu, přenášení ledu do nižších geografických šířek, ovlivňuje rozdělení teploty, salinity, planktonu aj. v něm (jde o tzv. termohalinní cirkulace), ovlivňuje cirkulaci atmosféry, podnebí jednotlivých oblastí a tím mění i okraje souše.

Oceánské a mořské proudy

Oceánské a mořské proudy podmiňují přenos velkého množství vody, a to v horizontálním i vertikálním směru. Vznikají vlivem mnoha sil, mezi něž například patří:

  • pravidelné, stálé větry,
  • rozdílné fyzikální a chemické vlastnosti vody,
  • setrvačnost větrných proudů,
  • přitažlivá síla Slunce a Měsíce,
  • rozdíly v úrovni hladiny.

Na směr proudů mají pak vliv i další faktory, příkladem může být Coriolisova síla, odstředivá síla zemské rotace, tření vody o dno, pobřeží i vnitřní tření vody, reliéf dna a další. Proudy lze dále dělit, a to dle jejich stálosti:

  • stálé proudy (př. Golfský proud, Kuro-šio či pasátové proudy)
  • periodické proudy (sezónně, nebo v určitém období mění směr – př. monzunové či přílivo-odlivové proudy)
  • nestálé (náhodné, vznikají nahodilými jevy).

Dále rozlišujeme proudy dle výskytu na:

  • povrchové,
  • hlubinné,
  • dnové,
  • pobřežní.

Podle vlastností pohybu rozčleňujeme proudy na:

  • přímé,
  • cyklonální,
  • anticyklonální.

A konečně dle fyzikálně-chemických vlastností vyčleňujeme proudy výstupné (vystupují k hladině, tzv. upwelling) a sestupné (sestupují ke dnu, tzv. downwelling) a rovněž proudy teplé a studené.

Teplé oceánské proudy mají na podnebí zásadní vliv, vzniká nad nimi cyklonální cirkulace, která podmiňuje bohatou srážkovou činnost. Rovněž mohou výrazně oteplovat podnebí ve svém okolí – nejtypičtějším příkladem je právě Golfský proud a jeho vliv na evropské podnebí. Dalšími teplými proudy jsou např. Kuro-šio (Tichý oceán), Brazilský (Atlantik) či Agulhaský (Indický oceán).

Nad studenými oceánskými proudy se naopak vytváří vysoký tlak, anticyklony, což výrazně omezuje množství spadlých srážek. Vlivem Humboldtova proudu je například při pobřeží Chile poušť Atacama a Benguelského při pobřeží Afriky poušť Namib. Dalšími studenými proudy jsou například Západoaustralský proud (Indický oceán), Kalifornský proud (Tichý oceán) či Kanárský proud (Atlantik).

Ekonomické využití světového oceánu

Světový oceán má pro lidstvo široké hospodářské využití, ať už jde o oceán jako zdroj nerostných surovin, energie, potravy i pitné vody, ale i oceán jako velmi důležitou dopravní cestu.

V oceánu se těží především ropa (Perský, Venezuelský, Guinejský záliv a Severní moře), uhlí (u Velké Británie, Japonska), železná ruda (u Francie, Kanady), měď a nikl (Hudsonův záliv) a mnoho dalších minerálů. Z oceánů pak pochází 1/3 těžby kuchyňské soli, 2/3 hořčíku a 9/10 bromu.

Ekonomicky velmi významným je rybolov, ročně se z oceánu získá 60 až 66 mil. tun ryb. Bohatá loviště existují především při východních pobřežích, kde existují výstupné proudy (plankton a další látky). Asi 77 % rybolovu je soustředěno na severní polokouli. V dnešní době existují též rybí farmy při pobřežích pevniny.

Díky neustálému pohybu má oceán veliký potenciál pro výrobu energie. V současnosti zatím existují tzv. přílivové elektrárny fungující na bázi přílivu a odlivu, které jsou lokalizovány například ve Francii a Rusku.

Destilací lze pak z oceánu získávat sladkou vodu. V Kuvajtu je takto získáváno 96 % sladké vody, podobná zařízení jsou lokalizována i v jiných zemích – například v Íránu, Kalifornii či Rusku.

Na oceánu jakožto dopravní tepně pak závisí globální obchod, a to jak na kontejnerové přepravě, tak přepravě pomocí tankerů. Velikou úlohu hrají Suezský a Panamský průplav. Konkrétní trasy a přístavy pro jednotlivé oceány jsou popsány v kapitole o členění světového oceánu.

Vybrané pojmy mořského práva

Podle konvence přijaté OSN v roce 1982 jsou mimo jiné v mořském právu v souvislosti se širokým využitím oceánu vymezeny:

  • pevnina = část souše po úroveň nejnižšího stavu moře či oceánu během odlivu, pokud je pobřeží horizontálně příliš členité, stanovuje se tzv. přímková bazální linie jejichž délka jednotlivých úseků zpravidla nepřesahuje 24 námořních mil
  • pobřežní vody = část oceánu nebo moře do vzdálenosti 12 nám. mil (22,224 km) od bazální linie – vše patří příslušnému pobřežnímu státu (jde o tzv. výsostné vody); během míru zde lze přepravovat i vojenské lodě, nikoliv však ponorky, přelet vojenských letadel je též zakázán
  • přidružená zóna = dalších 12 nám. mil (celkem 24 nám. mil od bazální linie), v této části nemá daný stát suverénní právo, může však provádět různé kontroly dle vlastních opatření a předpisů (zdravotní, finanční, celní aj.)
  • výhradní hospodářská zóna = sahá celkem 200 nám. mil od bazální linie, v této oblasti má pobřežní stát výhradní právo na využívání přírodních zdrojů ve vodě, na hladině či na dně, provádění výzkumu aj.; stát zde garantuje optimální využívání přírodních zdrojů, cizí státy mají právo na volnou plavbu lodí, kladení kabelů a potrubí na dno
  • volná část světového oceánu = přístupné všem státům, leží mimo výhradní hospodářské zóny; i zde se musí dodržovat stanovená pravidla v námořní dopravě, rybolovu aj., např. těžbu ze dna musí schválit Mezinárodní úřad pro mořské dno