Protipovodňová opatření

Povodeň je přirozený hydrologický jev, který je důsledkem extrémních projevů počasí. Jde o přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Vhodnými protipovodňovými opatřeními lze pouze snižovat riziko zaplavení objektů a povodňové škody.

Ochrana před povodněmi nikdy nebude absolutní, je možné snižovat pouze škody, a to důslednou prevencí a přípravou na povodně. Je nutné posilovat tzv. povodňovou paměť, tedy mít povědomí o povodňových událostech v oblasti, šířky rozlivu vody, kam až hladina sahává atp.

Netechnická opatření

Mezi netechnická opatření při ochraně proti povodním patří:

  • žádná, tj. nulová,
  • definování a právní zajištění záplavových území,
  • předpovědní a varovné systémy,
  • osvěta a výchova veřejnosti.

Žádná či nulová opatření odráží zkušenost lidí žijících v blízkosti vodních toků. Lidé především v minulosti počítali s tím, že se voda každoročně vylévá a zaplavuje údolní nivu. Proto nestavěli svá sídla v zaplavovaných oblastech. Toto opatření vycházelo z tzv. povodňové paměti, kterou je pro toto opatření nutné neustále posilovat. S rozvojem vodohospodářských úprav na vodních tocích však vedlo ke snížení vnímavosti lidí k povodňovému nebezpečí (pocit bezpečí, rozvoj sídel a požadavek na rozšíření zástavby) a nivy začaly být více zastavovány.

Definování a právní zajištění záplavových území je dalším možným řešením. Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. V ČR je jejich rozsah stanoven vodoprávním úřadem (obec s rozšířenou působností či kraj) na návrh správce toku. Podle nebezpečnosti povodňových průtoků je vymezována aktivní zóna záplavového území – území se zásadním omezením výstavby.

Předpovědní a varovné systémy jsou pak velmi důležitým nástrojem pro omezení škod či ztrát životů. Řeší je metodický pokyn MŽP k zabezpečení hlásné a předpovědní služby, který řeší:

  • definování informačních toků,
  • definování stupňů povodňové aktivity,
  • definování hlásných profilů.

Předpovědní povodňovou službu zajišťuje ČHMÚ ve spolupráci s podniky povodí a ministerstvem a poskytuje povodňovým orgánům výstražné informace, předpovědi o vzniku povodně, dalším vývoji povodně a hydrometeorologických prvcích (srážky, vodní stavy, průtoky).

Hlásnou povodňovou službu zabezpečují povodňové orgány a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi. Poskytuje povodňovým orgánům informace pro zabezpečení jejich úkolů v průběhu povodně a je postavena na informacích z terénu (hlásné profily, stav a průtočnost koryt, stav hrází, rozlivy, aj.). Pro předávání informací se využívá OPIS HZS a složek Integrovaného záchranného systému.

Stupně povodňové aktivity vyjadřují míru povodňového nebezpečí. Jsou stanoveny na základě směrodatných limitů v hlásných profilech vodních toků, popř. jiných mezních hodnot (denní úhrn srážek, hladina vody v nádrží atd.). Rozlišujeme 3 SPA:

  • SPA – bdělost
  • SPA – pohotovost
  • SPA – ohrožení (popř. extrémní ohrožení)

Hlásné profily jsou místo na vodním toku sloužící ke sledování průběhu povodně. Rozlišujeme 3 kategorie:

  • A – základní (mají ho ve správě ČHMÚ, či podnik Povodí)
  • B – doplňkový (kraje)
  • C – pomocné (obec, či vlastník ohrožené nemovitosti)

Osvěta a výchova veřejnosti je klíčovým opatření pro omezení materiálních škod a především ztrátách na životech. Důležitá je informovanost obyvatelstva o povodňovém riziku, o možném předcházení rizika a o správném chování v době ohrožení, dostupnost údajů o povodňovém riziku, varování před a během povodňové situace, zkušenosti z historických povodní (posilování povodňové paměti).

Technická opatření

Technická opatření a zásahy rozdělujeme do dvou hlavních skupin:

  • v ploše povodí,
  • přímo na vodních tocích.

Opatření v ploše povodí mají za cíl zvýšit schopnost zachytit vodu v povodí a zpomalit její odtok. Zahrnují také změny ve využívání pozemků a komplexní pozemkové úpravy. Patří mezi ně například regulace zemědělství (omezení širokořádkových plodin), lesního hospodářství a zavádění retenčních opatření v ploše povodí. Konkrétněji může jít o zakládání vegetačních pásů, zatravňování, zalesňování atd.

Opatření přímo na vodních tocích mohou být různorodá, může jít o budování retenčních prostor v údolních nádržích. Tyto nádrže pak mají i další četná využití (energetika, akumulace vody, rekreace atd.). Dále může jít o budování retenčních prostorů v poldrech, což jsou suché nádrže, které při povodňové události zachytí přebytek vody. V jejich ploše je možné hospodaření, při zaplavení náleží pak hospodáři náhrada škody. Dalšími možnostmi je zkapacitnění koryt toků, které pak pojmou více vody, či stavba ochranných hrází. A to ať už zemních či jen pomocí mobilního hrazení.

Opatření musí být navrhována tak, aby nezhoršovala průběh povodně. Špatným příkladem jsou například napřímená, opevněná koryta, která sice odvádí vodu z daného místa rychleji, nicméně zvyšují rychlost a energii případné povodňové vlny a zhoršují tak průběh povodně níže po proudu.

Plánování a financování povodňové ochrany

Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost garantovaná státem, cílem je dosáhnout dobrého stavu vod v ochraně před povodněmi a v oblasti zásobování pitnou vodou. V současnosti existuje plán pro hlavní povodí ČR a 10 dílčích povodí.

Při financování opatření je nejprve posuzována Cost – Benefit analýza, kdy jsou porovnány náklady daného opatření a potenciálních povodňových škod. Pokud je opatření posouzeno jako přínosné, nabízí se pro financování několik zdrojů:

  • dotační tituly ze státního rozpočtu (MZe–Podpora prevence před povodněmi, MŽP–Operační program),
  • dotační tituly z fondů EU,
  • částečně zdroje investorů (např. firma).

Modelování proudění vody v korytě a inundaci

Takováto modelování jsou užitečným nástrojem pro výpočet rozlivu a stanovení záplavových území, vyhodnocení map povodňového ohrožení a map rizik, návrh a posouzení protipovodňových opatření, výpočty zvláštních povodní (protržení vodního díla) a modelování srážko-odtokových procesů.

Podklady musí být co nejpřesnější, pro modelování se používají:

  • geodetické (zaměření koryt, objektů, digitální model terénu),
  • hydrologické (stanovení N-letých povodní),
  • mapové.

Dále se vytváří matematický model povodně, mezi nejpoužívanější patří:

  • MIKE 11 (komerční, často používaný),
  • HEC – RAS (americký, volně šiřitelný, velmi používaný, podčást v ArcGIS, vstupem schematizovaná říční síť),
  • HYDROCHECK,
  • AQUALOG.

Na základě modelování lze pak vytvořit rastrovou mapu povodňového ohrožení a rizik, kde je znázorněna mj. hloubka a rychlost vody v inundaci a kvantifikace povodňového nebezpečí. To vše je vypočteno pro různé intenzity povodně.